Keď mal väzeň za sebou polovicu trestu, mohol požiadať o podmienečné prepustenie. Častokrát to však účelovo využívali väzenskí dozorcovia, aby vo väzňovi vyvolali nádej na prepustenie, aby následne po negatívnej odpovedi väzeň upadol na duchu a ešte viac sa psychicky zlomil. V podobnej situácii sa ocitol aj o. Metod. Augustín Krajčík, jeho spoluväzeň na túto udalosť spomína: "(...) Ešte horšie pochodil iný môj spoluväzeň na Mírove Dominik Trčka. Tiež katolícky kňaz a rehoľník. Bol už starý a chorľavý. Robiť nevládal. Aj on až uzkostlivo zachovával všetky predpisy väzenského poriadku. Keď si odpykal polovicu trestu, podal si žiadosť o podmienečné prepustenie. Dozorcovia mu tvrdili, že bude určite prepustený na slobodu. Uveril im. Veď sa to zdalo také humánne a rozumné. Načo držať starého človeka vo väzení? Robiť nevládze, nezarobí ani na seba. Správe väznice je len na ťarchu. Takého je naozaj najlepšie z väzenia prepustiť. Najmä keď uvážime, že za svoju problematickú trestnú činnosť si už odpykal plných šesť rokov. Za toľké roky nadobudol staručký väzeň dosť slušný väzenský majetok: slušné šaty, dobré deky, pekné misky na stravu, dobré topánky a pod. Kamaráti ho prosili, aby im tieto veci vymenil. Ochotne to urobil. Bol presvedčený, že ich už nikdy nebude potrebovať. A čo sa nestalo? Neprepustili ho. Toto sklamanie ho tak zronilo, že asi dva týždne s ním nebola nijaká reč. Vyhýbal sa spoločnosti, uzatváral sa do seba, nikomu nedôveroval."
        22. apríla 1958 o. Metoda previezli z Mírova do Leopoldova, ktorý sa stal posledným miestom jeho pozemského života. V cele na kňazskom oddelení bývalo 18 kňazov, z toho asi päť starých a nemocných, ktorí nechodili do práce. Medzi nich patril i väzeň 4898/E. - 1. - o. Metod Dominik Trčka. Z jeho väzenských listov rodine je zjavné, že v Leopoldove sa cítil lepšie ako na Mírove a že sa mu zdravotne polepšilo, takže v júli písal neteri: "Chvála Bohu jsem zdráv a přešel jsem již do 73. roku! Jěště mám sedět pět let. Dá Bůh, že i to přežiji...". V podobnom duchu sa niesol aj list z augusta, takže sa zdalo, že sa na svoj vek a chorľavosť zdravotne cítil dobre. Písal: Zde se mám trochu lépe. Nemocen tak nejsem, abych musel ležet, ale staroba je staroba, ale chvála Bohu i za to - vždy nějaké to nedolíhaní, ale to nese život.

 

        Pred Vianocami 1958 o. Metod písal neteri: "Drazí! Pomalu se blíží vánoce, myslím na Vás a celou rodinu. Dej Vám P.B. je přežit v radosti a přeji Vám To z celého srdce a budu na Vás zvlášť pamatovat. Vzpomínám na minulé vánoce, právě to bylo 21. prosince, jsem měl jiné. Počasí máme zde mírnější než na Mírově, dosud nebyly tuhé mrazy. Zdraví mám ostojné, jenom ty závratě! Ale co dělat! Zároveň¨k Novému Roku přeji mnoho štěstí a požehnání Božího a zdraví. Prokazujete mně velké dobrodiní zádilkou peněžní, čímž mně velmi pomáhate, zač Vám srdečně P.B. zaplať! Nezapomínam na Vás. Končím své vánoční blahopřání, celou rodinu vřele pozdravuji, zvláště Vás oba, Váš strýc Dominik."