2. augusta 1918 nastala v komunite na Svaté Hoře ďalšia personálna zmena. O. Dominika preložili do Brna. Bola to veľká strata, pretože v ňom strácala komunitahorlivého pracovníka, keďže bol veľmi obľúbený, čo potvrdzujú aj slová kronikára: "odjížděl milý, horlivý, vždy veselý spolubratr a zdatný pracovník." Podľa jeho vlastného svedectva sa až v Brne v marci 1919 dozvedel od pražského provinciála P. Františka Mezírku, že ho vybrali pre prácu medzi gréckokatolíkmi. Aj keď priebeh príprav na túto novú misiu nebol hladký, pretože zúrila Poľsko-ukrajinská vojna, nakoniec sa všetko šťastneskončilo. Podľa návrhu generálneho konzultora P. Hudečka, o. Trčka i o. Nekula sa nestali členmi belgickej provincie, ale naďalej zostali členmi pražskej provincie. Na tie radostné chvíle príprav spomínal: "V březnu v postě r. 1919 dostal jsem od P. Provinciála dopis. Otevřu a čtu: "Nejdůstojnější P. Generál jmenoval Vás a P. Stanislava Nekulu za misionáře v Haliči pro řeckokatolíky. Odjedete, jakmile poměry dovolí. Blahopřeji Vám..." atd. Chvála a díky Pánu Bohu! Dovolení představených, abych se mohl přidružiti k belgickým spolubratřím, pracujícím mezi řeckokatolíky, je zde! Dávné přání a vřelá touha, za jejiž splnění jsem se již za bohosloveckých studií často a vroucně modlíval, aby se mi totiž dostalo štěstí sloužiti někdy mši sv. východním obřadem a své síly obětovati sv. Unii, začínalo se plniti!"

        Ako sám o. Trčka spomína, na Halič sa spolu s o. Nekulom vydali pod ochranou Ružencovej Panny Márie. Do Ľvova dorazili vyčerpaní cestou, ale šťastní, že už sú doma. Belgickí otcovia boli veľmi radi, že prišli a len žasli nad rýchlosťou, s akou sa obaja učili novému jazyku, obradu a tradícii. Tu o. Dominik prijal meno Metod. Do všetkého ich zasväcoval predovšetkým o. Nikola Čarnecky, v tom čase novic. Tieto zmeny pre o. Trčku, aj keď boli túžobne očakávané, neboli ľahké. Sám o tom píše: "Přiznávám se, že se mi vloudila do srdce jakási tesknota, když jsem sloužil naposled latinskou mši sv. V latinském obradě jsem byl vychován osm a půl roku sloužíval mši sv. latinským obřadem a teď naposled! Ale pohled do budoucnosti zaplašil každou tesknotu! Již zítra! A ten šťastný zítřek nadešel. Byl to svátek velikomučedníka Dimitrije, Solůňana! Myšlenkami dlel jsem v té chvíli, kdy po prvé na Moravě z úst svatých bratří Solůňských zavzněla velebná slova posvátné liturgie: Blahosloveno carstvo Otca i Syna i Svjataho Ducha, nyni i prisno i vo viki vikov. Amiň! Děkoval jsem Pánu Bohu za milost, že smím novozákonní Obět přinášeti jazykem slovanským a že smím se obětovati sv. Unii."